Jak jsem se zamiloval do klasiky
Moje "láska" ke klasické fotografii začala někdy na přelomu roku 09/10. Tehdy jsem se začal zajímat o nějaké staré přístroje a klasickou fotku jako takovou. Ale ještě jsem netušil, že vůně vývojky a různé pokusy v "temné koupelně" mě omámí natolik, že se pro mě halogenidy stříbra stanou důležitějšími než pixely.
Můj první svitek jsem vyfotil s dědovým fotoaparátem. Fotky byly neostré, špatně exponované, ale stejně mi tam někde vlevo v hrudníku říkalo: "Jo, to je ono". Tento slastný pocit byl umocněn tím, že jsem si film mohl sám vyvolat (ale pravda, pod dozorem kamaráda :) ).
Začal jsem se "pídit" po nějakých fotoaparátech u známých a přátel. U kamarádů jsem narazil na poklady :). U jednoho na Prakticu, u druhého na širokoúhlý objektiv a už jsem v tom byl.
Těch kroků, kterých jsem nachodil v ulicích během exponování 36 políček kinofilmu, těch krásných momentek a perfektních příhod.
Vznikla tak jedna fotka, které si velice cením. Nazvětšoval jsem si jí na A3 a vím, že byť má tento obrázek mnoho chyb, tak stejně to bude můj nejmilovanější. První kinofilm, první vyvolání doma, první zvětšenina na 30x40cm, první napínání na sklo, první retušování :). Prostě na takto silné zážitky nelze zapomenout!
Jak jsem začal pronikat do tajů této omamné části fotografického umění, tak jsem si vyrobil i "pinholku" (nebo jestli chcete dírkovou komoru nebo cameru obscuru) na svitkový film a o rozměru jednoho políčka 6x16cm (tudíž se s rezervou na jeden svitek vejdou 4 fotky! Je to vlastně fotoaparát bez objektivu, fotíte přes opravdovou dírku v alobalu :). Bohužel nejsem až takový kutil, tudíž tento přístroj leži v šuplíku a jeho další vylepšení je v nedohlednu (musím jedině doufat, že budu někdy zase nemocný :D).
Když jsem věděl, že to není jen můj další fotografický manýr, začal jsem se poohlížet po nějakých sofistikovanější přístrojích, které by mi umožnily pracovat podobně jako s digitálem. Po pár měsících vyčkávání mi padl do rukou levný Canon EOS 33 s batterygripem a byl jsem unešen :). Moje první zrcadlovka, kam se mi vejde celá ruka, první zrcadlovka, která má hledáček jako televizi a zároveň nemá "digitální" zvuk závěrky :). A ještě ke všemu na ní pasují objektivy, které dosud vlastním.
Možná si myslíte, že přeháním, ale já vím, že to tak není. Když toto tělo vezmu do rukou, vždy si uvědomím, jaké štěstí mě potkalo, že si můžu vychtnávat každný stisk spouště, že fotím na film, dokáži se více koncetrovat, více přemýšlet a také mnohem více šetřit políčky :).
Začal jsem se také vybavovat po stránce temné komory. Nejdříve jsem znovu hledal po známých, ale bohužel moc lidí ve svém okolí jsem nenašel. Ale na druhou stranu je pravda, že nějaké misky nebo pinzety jsem sehnal a za to tudíž obrovský dík ;-). Ale to nejdůležitější jsem stále neměl. Zvětšovák. Chtěl jsem rovnou nějaký pořádný, abych za měsíc nemusel prodávat a kupovat jiný na větší negativy :). Vybral jsem si Magnifax 3, který jsem koupil za hubičku z bazaru (hold lidé v dnešní uspěchané době nemají na zvětšování fotek čas, ale tím lépe pro mě :D ). A takto začala válka o koupelnu, někdo se chce sprchovat, někdo vyčistit zuby... :). Vše si totiž musím dělat v koupelně, protože nemám k dispozici jinou temnou místnost :(. Moje "temnokoupelna" je veliká pouze 1,5x1,5m a to svoje "harampádí" tam tedy musím naskladat jak při tetrisu :).
Sám vyvolávám, zvětšuji a napínám na sklo :). Zabere to sice opravdu mnoho času, dpolkne to mnoho peněz, ale stejně si mysím, že je pro mě klasická černobílá fotka jako stvořená. Baví mě hladat černobílé náměty, mám rád černobílé reportáže a hlavně tomu pocitu, kdy se vám fotka tvoří přímo před očima se nic nevyrovná!
Možná to bude znít pošetile nebo egoisticky, ale klasika mě posunula na vyšší úroveň... Už nejsem jen ten zmatený chlapeček, který se s digitálem objevil všude a vše dokumentoval do posledního místečka na kartě. Teď přemýšlím a vždy si říkám, jestli ta fotka náhodou nebude lepší, když se sem vrátím za pět minut, případně zítra nebo také za měsíc ;-). A tato "pohoda" je přesně to, co jsem se od klasiky naučil a o co by mě digitál připravil. Nyní s kinofilmem fotografuji v 90% případů a digitál mi vůbec neschází ;-).
Možná jsem někoho z vás inspiroval a třeba si také zkusíte vyfotit něco na klasický film ;-).
Přeji vám mnoho krásného světla a trpělivosti v temné komoře ;-).
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj,zdravím Tě jako kolegu z temnýho procesu!!! Sice to dělám "už" 29 let,ale vůbec mě to ještě neopustilo! Ani po nástupu digitálu,mám Ká dvacítku od Pentaxu,ale Pentax 6x7 je něco! Klasiku beru jako umění,digoš je pro mě cesta jak rychle něco jen zdokumentovat a potom na to jít s tím "pravým" foťákem...tak přeji,ať se daří a dobré světlo! Pepa
jen tak...
(pepafotograf, 7. 4. 2011 19:36)